Předem, než začnete číst následující odstavce, bych Vás chtěl upozornit, že se zde nedočtete ani tak o historii této motorky, jako spíše o jejím tvůrci a to o Ing. Františku Janečkovi, jenž si toto určitě zaslouží.
František Janeček se narodil 23.1.1878 v Klášterci nad Dědinou na severu Čech. Jeho dětství bylo spojeno s životem na statku. Střední průmyslovou školu absolvoval tento venkovský hošík v Praze. Později se uplatnil jako konstruktér v Kolbenových závodech. Projevil se jako vynikající technik s dostatkem píle a pečlivosti tak, že byl ve službách podniku vyslán do Holandska, kde vedl nově zřízenou výrobnu dynam. Inspirován svým úkolem pracoval ještě po večerech na dalších projektech. Ještě za působení v Holandsku si podal patent na přívod proudu pro elektrické pozemní dráhy, který byl realizován v Anglii. Stará dobrá Anglie byla vždy nakloněna technickým talentům a nebránila tolik realizaci nových nápadů, i když se to zdá být v rozporu s tradicionalistickým pojetím tohoto koutu světa.
Při tom všem studoval mladý Janeček ještě externě na holandské "technice", tam se také seznámil se svojí budoucí ženou.
Po návratu z Holandska pobyl krátce v Praze, kde stihl získat patent na nový typ obloukové lampy.Tento se podařilo později odprodat do Německa. Za takto vydělané peníze se vypravil na dvouletou studijní cestu po Evropě. Zde zřejmě uzrály jeho podnikatelské a technické ambice. Po návratu z cest založil v Praze technickou laboratoř.
Janečkův úspěšný vstup do podnikatelské sféry však přetrhla válka a František rukuje na italskou frontu. Všechno zlé má také druhou stránku a schopný a pracovitý člověk se nikde neztratí. Po čase se tedy i v armádě projevují jeho neobyčejné technické schopnosti a je přeložen do Vídně na tehdejší ministersto "války".
Během krátké doby přihlásil ing.Janeček více než 60 patentů. Většina z nich se týkala zbrojařského oboru. Odtud pravděpodobně pramenily kontakty, které usnadnily v mladém Československu vstup na tento trh.
Spolu s F. Kohoutem zakládá Janeček v Mnichově Hradišti továrnu na přesné nástroje. Později zde přichází šance realizovat státní zakázku. Při zařizování výroby na "Zelené lišce", vyplatil Janeček společníka F.Kohoutka a převzal veškeré rozhodovací pravomoce.
V jeho rukou podnik dále vzkvétal, ještě v roce 1926 zakoupil panství Solnice, pilu a bednárnu v Kvasinách. V roce 1927 zakoupil pyrotechnickou továrnu v Zámku u Prahy. V roce 1928 postavil slévárnu v Týnci nad Sázavou, kterou během let doplnil o další objekty v Brodcích, které se později staly základním závodem pro výrobu motocyklů.
Ing. F. Janeček začal realizovat své velkolepé plány. Původně se chtěl stát největším výrobcem šicích strojů na světě. Týnec nad Sázavou se měl stát druhým Baťovem či malým Detroitem. Ve své povaze však nebyl dostatečně velkorysý a mnohé nezdary překonával velmi těžce. Snažil se být mírný k lidem a to jej mnohdy stavělo do nezáviděníhodné pozice. Nedůslednost a nedostatečná tvrdost mu neumožnila splnit velkorysé plány. Nic z uvedeného však neubírá Ing. Janečkovi z toho, co jsem dříve předepsal a jeho zásluhy o rozvoj motorismu v Čechách jsou ojedinělé.
Dne 24.ledna 1938 byl Ing.Františkovi Janečkovi udělen titul doktora technických věd h.c., jeho promoční řeč však nebyla o motocyklech , ale o zbraních. Jistě zajímavou kapitolou v jeho životě byla kandidatura na prezidenta republiky, tehdy naštěstí zvítězil jiný kandidát - Dr.Hácha.
V každém lidském putování jsou však okamžiky vítězství i proher. Ing. Janeček již od počátku čtyřicátých let trpěl rakovinou plic , a i když této chorobě vzdoroval velmi statečně, mělo to vliv na jeho práci. Později se přestěhoval a řídil továrnu už jen z bytu v Praze-Nuslích.
Ještě v roce 1941 nechal zbořit původní hospodu "Na Zelené lišce", aby na tomto místě vyrostla nová hala. Asi nikdo neví zda to byl čin symbolický, ale dokončení stavby se Janeček nedočkal. Odešel 4.června 1941 před osmou hodinou ranní. Navždy opustil své dílo, jehož byl jediným vlastníkem a ředitelem. Odešel, aby se rozloučil se slovy, která charakterizují jeho život: "Pracujte, já odcházím.."
Nedočkal se tedy ani návratu svého syna, který se vrátil v roce 1947 z Anglie. Ten již mohl jen podpořit budovatelské úsilí v Závodech 9.května, kde vzali pracující výrobu pevně do svých rukou, aby mohli po desetiletí čerpat z výsledků práce techniků a konstruktérů bývalé zbrojovky a samotného zakladatele.